Gazdina roba

Cokoliv chceš

O trochu blíž, než se zdá
O hodně víc, než jen zlá
Ze špatných snů, probuzená

Probděná noc, prospaný den
Potokem slz, došla až sem
Dlouhou cestou unavená
A já:
Nevidím
Neslyším
Slova, obraz ani stín
za zády

Podivné
Nálady
Donutí mě šetřit tím
Co nezměním
Co bude, až se probudím.

Nevinný hřích, pravdivou lež
Nechej si zdát, cokoli chceš
Stejně to nic neznamená
Noc plnou hvězd uprostřed dnů
Bude to tak, že většina těch snů
Zůstane dál nenaplněná

A já:
Nevidím
Neslyším
Slova, obraz ani stín
za zády

Podivné
Nálady
Donutí mě šetřit tím
Co nezměním

Nevidím
Neslyším
Slova, obraz ani stín
za zády

Jenom tím
Utiším
Neodbytné svědomí
S vědomím
Co bude, až se probudím

Ze špatných snů, špatných dní
Každý z nás, o tom sní,
O trochu víc, než se zdá

Než se zdá

Nevidím
Neslyším
Ani stín

Nevidím
Neslyším
Slova, obraz ani stín
Ani stín

Podivné
Nálady
Donutí mě šetřit tím
Co nezměním
Co bude, až se probudím

Hrom do Kytice

Košile svatební
Ač to nic neznamená
Už je vyžehlená
A je to smutné
Ne, že ne
Viď, K. J. Erbene

Od našeho prahu
Pryč vari, vari
Ty hnusný vrahu
Odkázán na milodary
Možná bys měl
Ukázat snahu

Vždyť žádná kniha
Sama se neotvírá
Ty čteš Karla Jaromíra
Říkáš si můj ty smutku
Proč je tu tolik
prapodivných skutků
Proč tolik krve
Hned na poprvé

Košile svatební
Ač to nic neznamená
Už je vyžehlená
A je to smutné
Ne, že ne
Viď, K. J. Erbene

A čas Ti neutíká
Když s tváří vyděděnce
Na vrbě viješ věnce
A voláš na vodníka:
„Kde vězí Polednice?“
Uhoď hrom do Kytice!

Vždyť žádná kniha
Sama se neotvírá
Ty čteš Karla Jaromíra
Říkáš si můj ty smutku
Proč je tu tolik
Prapodivných skutků
Proč tolik krve
Hned na poprvé

Nehtem hladí

(text: Jan Martínek)

Jsou dny, kdy netoužím si hrát, jsem schoulená

Stírám si první vrásky, zaskočená

Chci slyšet smích jako z filmu, pád na polštář,

mávneš, a někam pospícháš...

Zas zkouším tě vážně brát

Jsou dny, kdy probouzím se sám, dobře je znám

Jak jsem ti psával verše, jen vzpomínám

Můžem se s časem klidně prát, trik na něj mám

Možná že trochu předbíhám

Zbývá nám pár let, kdy budem mladí

Zbývá nám pár let, doufám

Zbývá nám pár vět, co nehtem hladí

Pár mých a tvých vět, doufám

Jsou dny, co letí svižně dál, těžko se ptát

Spěch na nás prstem míří, nechci se vzdát, jen tak stát.

Nesnaž se žít, jak se dá

Než nás ten stín rozseká

Než přijde ráno

Příští noc nám souzená, pojďme si hrát

Zbývá nám pár let, kdy budem mladí

Zbývá nám pár let, doufám

Zbývá nám pár vět, co nehtem hladí

Pár mých a tvých vět, doufám

Jet Lag

V čase je díra bohužel

V sluchátkách Peter Gabriel

Katalog cizokrajných krás

A v kapse hřeje cizí pas

Už se rychle blíží zem

Hlavou se ještě honí sen

Oknem jsou vidět špičky hor

V otázce vkusu stále spor

Jet Lag

Pobřežní hlídka čelem vzad

a to jsi říkal, mám Tě rád

a to jsi říkal, milá, víš

vždyť si vlastně budem´ blíž

Jet Lag

V otázce vkusu stále spor

Nechci se stavět na odpor

V otázce vkusu stále spor

Člověk je vůbec divnej tvor

Jet Lag

Modlitba

Pokaždé, tak to bývá,
zvony zní a jde průvod smuteční.
Důstojný pán hlavou kývá,
je to fajn, že byli stateční.

Leť ptáku výš, jestli se domníváš,
že cestu vzhůru znáš.
Zdrávasbuď.
A potom Otčenáš.

Na rohu housle a harmonika,
Promiň mi, lásko, že se mi stýská
Na rohu housle a klarinet,
Odejdi dřív, ať si dřív zpět

Pokaždé, tak to bývá,
zvony zní a jde průvod smuteční.
Důstojný pán, hlavou kývá,
je to fajn, že byli stateční.

Přijď, Pane blíž, jestli se domníváš,
že blíž mi blíž poradíš.
Na srdci klid.
A na čele kříž.

Na rohu housle a harmonika,
Jen se jí nikdo už nedotýká.
Na rohu housle a klarinet,
Tak nikam nechoď.
A zůstaň hned.

Písnička vznikla v roce 2012, je věnována Ivovi a najdete ji na albu Deset let jsme se neviděli (2014).

Deset let jsme se neviděli

Na konci ulice končí vesmír
Na konci ulice končí svět
Na konci ulice jeden chodník
Vlastně jeden tam a jeden zpět
A na tý ulici, i když se to nezdá
Na konci na ní stojí sloup
Na nebi nad ním tiše padá hvězda
Hluboko dolů a vlastně ještě hloub
Osm let jsme se neviděli
Osm….
…je mi záhadou
Proč my dva jsme se neviděli?
A proč ty konce tak divný jsou.

Dneska už víš, že když padá hvězda
Že by sis měl něco přát
A dobře víš, že když dojde pravda
Že není hřích tak trochu lhát
Osm let jsme se neviděli
Osm….
…je mi záhadou
Proč my dva jsme se neviděli?
A proč ty konce tak hrozný jsou.
Deset let jsme se neviděli
Deset let už mě odmítáš
Deset let jsme se neviděli
A tvrdíš, že už jen vzpomínáš
Osm let jsme se neviděli
Osm let jsme se neviděli
Deset let jsme se neviděli

Písnička vznikla v roce 2009, je věnována E. L. a najdete ji na albu Deset let jsme se neviděli (2014).

Měkoň

Byl večer a byla noc
Pomalu končí další den
Nesměle koukám slunci do očí
A nevím, co mám říct
Co se tak díváš? Ty rudá koule hořících par.
Jestli víš, no tak řekni, kolik nám ještě zbývá jar.

Ticho, a už se smráká
Přichází zubatá s kosou
Nesměle koukám do důlků po očích
A šeptám si jen v duchu
Co se tak díváš? Ty chrastící hromado kostí
Jestli víš, řekni, anebo naznač, co bude k smíchu a co k zlosti.

Podvádím, podvádím, ani nevím koho s kým
Utíkám, utíkám, ani nevím kudy kam,
Vyvádím, vyvádím, už měkoně vyvádím….
Křičím věci odvážné, však převážně nevážně.

Co z toho plyne?
A možná, že i nic.
Nesměle koukám pravdě do očí
a nevím, co mám říct
Co vlastně chceš, nestálá jednoto ducha a hmoty?
Jestli víš, nemusíš říkat, jen utíkej, dokud máš boty!

Zamykám, zamykám, ani nevím koho kam
Propadám náladám a ani se nenadám
Vyvádím, vyvádím, už měkoně vyvádím
Křičím, co mě napadne, čekám, jak to dopadne
Vyvádím, vyvádím, už měkoně vyvádím

Vyvádím, vyvádím, už měkoně vyvádím…

Písnička vznikla v roce 2011, je věnována dědkovi Zbyňkovi a najdete ji na albu Deset let jsme se neviděli (2014).

Dušičky

Sedí myška v díře tiše, nedutá, jen sotva dýše
Teď si myška chvilku počká, když před dírou hlídá kočka
Když před dírou hlídá kočka, myšce strachem vlhnou očka
Sedí myška v díře tiše, neměla lézt ze své skrýše

V létě hic a v zimě zima jen už mě to nedojímá
Než naposled mrkneš víčky, zapálíme spolu svíčky
Zapálíme spolu svíčky, už se těším na Dušičky
Že nám bude trochu zima už mě ani nezajímá

Zabalený boty, trička, svačinka i lékárnička
Ruce studí, nohy zebou, všechno své si vláčím s sebou
Pac a pusu za poklusu, už spím s hlavou na ubrusu
Ruce studí, nohy zebou, všechno své si vláčím s sebou

Dej mi vědět co je s Tebou,
Dej mi vědět co je s Tebou

Zabalený boty, cvičky, nevidím Ti do dušičky
Ruce studí, nohy zebou, já vše své dál vláčím s sebou
Pac a pusu za poklusu, než se sejdem na funusu
dej mi vědět co je s Tebou, dej mi vědět co je s Tebou,

Dej mi vědět co je s Tebou,
Dej mi vědět co je s Tebou

Písnička vznikla v roce 2013 a najdete ji na albu Deset let jsme se neviděli (2014).

Mlýn

Vždycky když se zdá, že nejde to dál
Některý z šašků opouští sál
Raněné zvíře opouští klec
Zdá se to být už hotová věc

Vždycky když končí nějaký sen
Zapadá slunce a končí den
Raněné zvíře utíká pryč
Vždycky když cítí nad sebou bič.

A tak sis přál…

A tak sis přál, ať zůstanou
Částečně slepí a němí
Tak sis přál, ať přestanou
Ať nejsi sám uprostřed změny

Pak už to nedá tolik práce
Jenom si zabalit a jít
Jenom si zabalit. A vzdát se.
A ten mlýn…nechat dál mlít.

A teď už víš, že je to tím
Drtí to svírá a mele a jak mlýn.

Tak sis přál, ať už nešílí
Přestanou rušit tvé kruhy
Vždyť je zvyk železnou košilí
Být slepý, němý a druhý

Písnička vznikla v roce 2009.
Nahrána byla jak na demu Demo´n´tage (2011), tak na albu Deset let jsme se neviděli (2014).

Omylem

Telefon zvoní. Haló? Omyl.
Na mé straně soukromý byt.
A ten kdo prý jen špatně volil,
Nebude mít už nikdy klid.
Pak nejistota po drátu se vkrádá
Kdo to mohl zatraceně být?
Jak cikánka ruka ruce hádá
Co na srdci asi mohl mít
V tichém srdci tichý žal
Těžko říct co si přál
Hladovému sytý nevěří
Tak snadno upadám do klišé
Když vidím jak v negližé
Se mi paranoia vkrádá do dveří…
Snad byl bankéř, co mu chybí prachy
Anebo sochař, co mu chybí ruka
Snad byl tipař a umírá strachy
Volám omyl - ale linka je hluchá
Tak proklínám ten den
A tím jsem si jistá
Že ten omyl stal se jenom omylem
Pak z okna koukám ven na mě známá místa
A fotím si chytrým mobilem:

Jak s černou kočkou černý pes
Bíle bílí černý bez
A já chci věřit, že to není jenom tak
Vždyť smysly můžou mást
A ten omyl, to je past
Když mě náhle začal šálit zrak
V paměti fotka s černým psem
Na jiné hrnek vzhůru dnem
Probírají se mi mobilem
O co šlo, oč tu běží
Kdo to je a proč tu leží?
A náhodou? Nebo omylem?
A tak dál proklínám ten den!
A tím jsem si jistá,
že zvědavost mě z okna nakloní
Pak volají mě k sobě ta mě známá místa
A omylem to vůbec nezvoní…

Písnička vznikla v roce 2011 a najdete ji na albu Deset let jsme se neviděli (2014).